24 
Rojales - Dům mušlí (La Casa de las conchas)
Představte si, že jednoho dne začnete sbírat mušle na pláži a za několik desetiletí se váš dům stane jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí celého pobřeží. Přesně to se stalo Manuelu Fulledovi Alcarazovi v malém španělském městečku Rojales, kde jeho nevinná vášeň pro mořské poklady vyrostla v něco, co dnes fascinuje tisíce návštěvníků ročně.
Koncem 70. let se Manuel se svou manželkou přestěhoval do Rojales, klidného městečka asi 30 kilometrů od Alicante. Byl to obyčejný muž s obyčejným domem na kopci v ulici Calle Rodeo. Jenže Manuel měl jednu zvláštnost – miloval procházky po pláži a při každé z nich si přinášel domů hrst mušlí. Zpočátku je jen tak skladoval, ale pak ho napadlo: 'Co kdybych jimi ozdobil jednu stěnu domu?' . Zpočátku nevinná myšlenka.
Manuel začal v roce 1980 s jedinou jihovýchodní stěnou svého domu. Pečlivě lepil mušli za mušlí, vytvářel vzory, experimentoval s barvami a tvary. Každý den ráno vstal, šel na pláž sbírat mušle, odpoledne je třídil podle velikosti a barvy a večer pokračoval ve své mozaice. Děti ze sousedství se zpočátku smály, pak se začaly zastavovat a koukat. A Manuel jim vždy ochotně vysvětloval, odkud kterou mušli má a proč ji umístil právě tam.
Zlom nastal, když se Manuelovy vlastní děti, původně rozpačité z otcovy 'divné' záliby, začaly přidávat. Syn Carlos vzpomíná: 'Nejdříve jsme se styděli. Kamarádi si z nás dělali legraci, že bydlíme v 'mušlovém domě'. Ale pak jsme viděli, jak je táta šťastný, jak ho to naplňuje. A začali jsme mu pomáhat.' Dcera Isabel dodává: 'Táta nás naučil vidět krásu v obyčejných věcech. Každá mušle má svůj příběh, svou cestu z moře až k nám domů. To je něco krásného.'
Projekt, který měl být jen malou dekorací jedné stěny, se postupně rozrostl na celý dům. Manuel vybudoval šest teras v různých úrovních, které se přizpůsobují svažitému terénu kopce. Každá terasa má jiný charakter, jiné vzory, jiné barvy mušlí.
Nejpůsobivější je hlavní terasa s jejím zábradlím, které vypadá jako mořská vlna zmrzlá v čase. Tisíce mušlí různých velikostí a odstínů vytvářejí hypnotizující vzor, který se mění podle úhlu pohledu a denního světla. Ale skutečné překvapení čeká uvnitř. Manuel nevynechal ani stěny, ani stropy některých místností.
Postupně se o Manuelově domě začalo mluvit. Nejdříve jen místní, pak turisté z okolí, později i zahraniční návštěvníci. Manuel nikdy nechtěl z domu dělat komerční atrakci, ale když viděl zájem lidí, rozhodl se občas pustit návštěvníky dovnitř.
'Lidé jsou fascinovaní,' říká Carlos, který dnes dům spravuje poté, co Manuel v roce 2015 zemřel. 'Ptají se, jak dlouho to trvalo, kolik mušlí jsme použili, jestli je to všechno pravé. Táta by byl šťastný, že jeho dílo přináší radost tolika lidem.'
Za více než čtyři desetiletí Manuel použil odhadem přes 2 miliony mušlí. Každý den chodil na pláž a přinášel si domů průměrně 50-100 kusů. V létě, kdy bylo moře klidnější a mušlí více, dokázal nasbírat i několik set za den. Nejcennější jsou velké lasturky z hlubších vod, které Manuel získával od místních rybářů. Některé z nich měří přes 20 centimetrů a tvoří dominanty celé kompozice.
Manuel vyvinul vlastní techniku lepení mušlí. Používal speciální cement odolný proti vlhkosti a slunci, každou mušli před lepením důkladně vyčistil a někdy i nalakoval, aby vydržela déle. Nejdříve vytvořil na stěně náčrt vzoru křídou, pak postupně lepil od největších kusů k nejmenším.
'Táta říkal, že každá mušle má své místo, jen ho musíte najít,' vzpomíná Isabel. 'Někdy strávil celé hodiny hledáním té správné mušle na správné místo.'
Jak se žije v domě pokrytém mušlemi? 'Zvláštně krásně,' směje se Maria, Manuelova vdova, která v domě stále bydlí. 'V létě je tu příjemný chlad, mušle odrážejí slunce. A ten zvuk, když fouká vítr... je to jako šumění moře.'
Údržba není jednoduchá. Každý rok je třeba některé mušle vyměnit, protože slunce a déšť je postupně ničí. Carlos s rodinou pokračují v otcově díle – nejen udržují stávající dekorace, ale občas přidávají i nové prvky.
Dnes můžete La Casa de las Conchas navštívit téměř každý den. Exteriér je volně přístupný z ulice Calle Rodeo 8, ale skutečný zážitek vás čeká, když zazvoníte na zvonek. Pokud je někdo z rodiny doma (což bývá většinou), rádi vás provedou interiérem za symbolické vstupné 5 eur.
'Nechceme z toho dělat byznys,' vysvětluje Carlos. 'Peníze používáme jen na údržbu domu a péči o maminku. Táta by nechtěl, aby se jeho dílo stalo komerční atrakcí.'
Nejkrásnější je dům časně ráno nebo před západem slunce, kdy šikmé světlo vytváří na mušlích fascinující hru stínů. V poledne může být pohled na tolik bílých mušlí téměř oslepující. Fotografování je povoleno všude, ale respektujte soukromí rodiny. Nejlepší snímky vzniknou z terasy s výhledem na město Rojales a okolní krajinu.
Jak se dostat do La Casa de las Conchas? Rojales leží 30 km jihozápadně od Alicante. Nemůžete minout. V okolí domu je několik bezplatných parkovacích míst, ale v létě může být problém najít volné.
La Casa de las Conchas je více než turistická atrakce. Je to příběh o tom, jak obyčejný člověk s neobyčejnou vášní dokázal změnit kousek světa kolem sebe. Je to důkaz toho, že umění nevzniká jen ve slavných galeriích, ale všude tam, kde člověk vkládá do své práce srdce.
